Znamení Vánoc

Kouzlo Vánoc bývá umocněno velkým očekáváním a na to navazujícím překvapením. Když jsem byl malý, moc jsem se těšil na dárky pod stromečkem. Vždycky jsem měl nějaké vysněné dárky, které jsem si přál, a někdy jsem je i dostal. Dalšími dárky jsem byl mile překvapen. A co vy? Dostali jste někdy překvapující dárek? Zkušenost říká, že od určitého věku člověk začíná dostávat tzv. „měkké dárky“, míněno ponožky a podobně. Ty už moc nepřekvapí… Ale možná vás letos překvapí třeba nějaké pěknépřání nebo milé slovo povzbuzení od člověka, od kterého jste to nečekali. Musím se přiznat, že mám někdy pocit, že o Vánocích už víme všechno a nic překvapujícího nebo nového ani nečekáme.

Problém je, že když slyšíme něco, co už známe, tak už neposloucháme, a proto neslyšíme ani to, co bychom slyšet měli. A nečekáme, že by nás mohlo něco překvapit! Přesto: vánoční zvěst je naprosto úžasná zpráva! Andělé pastýřům zvěstovali velikou radost pro všechen lid! Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově! Toto vám bude na znamení: Naleznete děťátko zavinuté do plenek a ležící v jeslích.

Bůh mezi námi
Bůh přišel na svět jako člověk. Jako malé děťátko, které po narození nabírá dech a poprvé pláče. Tak vstoupil do tohoto světa Bůh. Tak, jako vy a já, naprosto obyčejně. Zázračný byl začátek jeho života v těle matky Marie, ale porod byl obyčejný, dramatický, jak to většinou bývá. Takto se narodil Ježíš, stoprocentní Bůh a stoprocentní člověk. Ne napůl Bůh a napůl člověk. Nepřestal být Bohem, když se stal člověkem.

Bůh se stal bezmocným
Tehdejší plenky byly jiné, než ty dnešní. Byly to jednoduše dlouhé pásy látky. Když se dítě narodilo, tak ho umyli a do těchto plenek zavinuli. Ručičky a nožičky mělo dítě pevně zavinuté, zabalené. To jej mělo chránit před nejrůznějšími nebezpečnými vlivy. Ovinutí plenkami mělo dítěti poskytnout bezpečí, ale zároveň ho to omezovalo a svazovalo.

Bůh se pokořil
Místo, kam položili Božího Syna, bylo hodně pokořující. Já osobně bych své dítě po narození nepoložil ve stáji do obyčejného žlabu, kam dávali seno pro zvířata. A pokud bych to musel udělat, pokud bych neměl žádnou jinou možnost, tak by mě to velmi pokořilo. Bůh se takto pokořil dobrovolně. Jeho Syn se mohl narodit v podstatě kdekoli, třeba v paláci. Na nějakém krásném útulném, čistém, teplém a pohodlném místě. Ale Bůh se rozhodl právě pro toto místo. Chudé jesle, nebo žlab. To je znamení, které nám Bůh dává. Bůh přišel na svět způsobem, který by nikdo z lidí nečekal. Opravdu, na tomto dítěti, zavinutém do plenek, položeném do jeslí, nebylo vidět nic zázračného. Z lidského pohledu to bylo chudé, lidmi zapomenuté, odmítnuté, bezmocné dítě…

Takto k nám Bůh mluví
A toto je to Boží znamení pro nás! Pro tebe i pro mě! V Betlémě nejásaly zástupy andělů a nekonaly se slavnostní ohňostroje. Svět narození Božího Syna neviděl a nepochopil. Znalci zákona v Jeruzalémě se dočetli, že se Mesiáš má narodit v Betlémě, a přesto tam nespěchali, aby se sami přesvědčili. Čekali něco mimořádného – a Boží Syn zatím přišel na svět zcela obyčejným způsobem.

Dar víry
Dejme si pozor, aby i nám neuniklo to mimořádné, úžasné. To nádherné evangelium. Bůh přišel na svět, aby nás vysvobodil z otroctví strachu a smrti. To je to mimořádné! Ale k tomu, abychom to viděli, potřebujeme zvláštní dar, víru. Jen s živou, skutečnou vírou, to pochopíme. S vírou v srdci se radujeme spolu s pastýři. S vírou v srdci chválíme Boha za to, jak je úžasný, milující, tajuplný, veliký, svatý, mimořádný! Víra je dar od Boha. Pokud nemáš víru, můžeš slyšet tisíc vánočních kázání, a přesto nepochopíš nic a vůbec se tě to nedotkne, natož aby tě to proměnilo. Přátelé, pokud nám chybí víra, prosme za ni. Prosme: Pane, chci věřit, pomoz mé malé víře. Dej mi více víry!

Jemu jde o nás
Bohu nejde o lidské pozlátko, o majetky, slávu, bohatství a moc – jemu jde o nás, obyčejné lidi. Stal se obyčejným člověkem, aby přišel za obyčejnými lidmi, a udělal pro ně neobyčejné věci. Ježíš přišel, aby změnil náš život mimořádným způsobem: aby nás dostal ze smrti do života. Obraťme se k němu, s pokornými prosbami, ale i s velikou vděčností v srdci. I my můžeme dostat to, co víra v Ježíše Krista dodnes přináší.
Pavel Coufal