Vyhledávání

Rozvod je amputace

01.01.2013 00:00

Rozvody v církví se množí s děsivou silou. Rozvedla jsem se v roce 1977 po desetiletém manželství, kdy s námi můj první manžel již dva roky nežil a ze svého nového vztahu měl syna. Neunesla jsem vědomí, že mě vyměnil za svou sekretářku a naše dvě krásné děti vyměnil za nové dítě s jinou ženou. Požádala jsem o rozvod a stalo se tak bez průtahů. Potom jsem byla sedm let s dětmi sama a měla jsem spoustu času na přemýšlení o tom, co se mi vlastně stalo a kdo za to může. Když je člověk po rozvodu upřímný a poctivý, musí poznat i doznat, že i on sám udělal závažné chyby.

Já si vzala člověka nevěřícího, netajícího se na tehdejší dobu silně liberálními a uvolněnými názory. Věděla jsem o jeho pohledu na svět, ale chtěla jsem ho. Když on pak své liberální představy o rodině začal uplatňovat v praxi, nedokázala jsem to s nadhledem akceptovat. Bůh mě před tím svazkem varoval, ale já neposlechla. Do této situace poznání vlastní viny i hlouposti vstoupil můj drahý Pán Ježíš a odpustil mi a přijal mě. Znovuzrodila jsem se. Nebudu to tu rozebírat, teď mluvím o něčem jiném.

V roce 1984 jsem se po druhé vdala. S mým druhým manželem žijeme z Boží milosti šťastně 26 let a nebeský Otec nám mnoho požehnal. Máme dohromady čtyři děti a šest vnuků a žijeme se všemi ve shodě. Jsem vděčná za každý den, který od Pána dostávám.

A přesto vám, moji milí, musím dosvědčit jednu hlubokou pravdu.

DRUHÉ MANŽELSTVÍ JE MNOHEM TĚŽŠÍ NEŽ PRVNÍ.

Není to totéž jako když prohrajete jeden zápas a nastoupíte druhý. Oba s mým manželem víme, že po celá ta léta jsme na lásce, porozumění i vzájemném štěstí tvrdě pracovali. A oba také tušíme, že kdybychom v mládí byli ochotni obětovat všechnu svou pýchu a sobectví ve prospěch toho druhého, jako se o to poctivě snažíme po celé druhé manželství, vůbec jsme se tehdy nemuseli rozvádět.

Proč vám to píši?

Manželství není žádná olympiáda, kdy jde o to, kdo z koho. Manželství je živý organismus. A rozvod je amputace tohoto organismu.
Stýkám se s mnoha ženami, které rozvodem prošly. Dnes už jsme šedesátnice. Ale na nás všech rozvod zanechal jizvy. A čím je člověk starší, tím se jizvy víc ozývají. To nemá nic společného s neodpuštěním, podobně jako třicetiletá jizva, která zlobí při špatném počasí, nemá nic společného se žlučníkem, který byl kdysi dávno vyoperován.
Stejně tak jsem si všimla, že i všechny děti z rozvedených rodin jsou nějak pošramocené. Každé jinak, ale všechny nějak. Když mluvím o dětech, nemyslím tím jen školáky, myslím i na vás, čtyřicátníky.

Přijde-li člověk o nohu nebo o ruku, stane se invalidním. Má-li spoustu kuráže a silné vůle, může se poprat s okolnostmi a prožít slušný život, ale přesto je invalidní. Když se člověk rozvede, stává se invalidním na duši a duchu. V naší zemi se padesát procent manželství rozvádí. V Brně je na některých školách už 75% dětí z rozvedených rodin.

Představte si, že byste na ulici potkávali každého druhého bez ruky nebo nohy. Jak strašný by to byl obraz? Jak bolestně bychom si uvědomovali, čím jsme postiženi. Každé druhé manželství je amputováno. Jsme národem duchovních a duševních invalidů, ale my hledáme výmluvy, kterými bychom to omluvili. Když říká Hospodin ústy proroka Malachiáše: „Nenávidím rozvod, nenávidím ho jako plášť potřísněný násilím...“ mluví tu právě o tomhle. Rozvodem možná není spácháno násilí na našem těle, ale je spácháno násilí na našem duchu a duši a to minimálně do dvou, ne-li tří generací dopoředu i pozpátku.

Náš národ je duchovní mrzák. Je to tak smutné, že mám slzy v očích, když to píšu. Ale ať se podívám, kam podívám, do politiky, do ekonomiky, do školství, do církve, všude nacházím absolutní duchovní a mravní bídu a všude nacházím nevěru a rozvod.

A tak shledávám, že to, čím se nejvíc provinila moje generace narozená po válce je ROZVOD. A veřejně to přiznávám, protože k rozvedeným patřím. Rozvod je hřích, který do této země přinesla moje generace, odpadlá od Boha a pyšně se domnívající, že vymyslí něco nového a pohodlnějšího než stanovil Bůh. Neslyšela jsem, že by církev (rozvedení a znovu ženatí faráři a pastoři ) činila veřejné pokání z vlastních rozvodů, ale já to právě nyní činím.

PROSÍM, DĚTI NAŠE, I KDYŽ UŽ SAMY MÁTE DĚTI, PROSÍM ODPUSŤTE NÁM, ŽE JSME DO VAŠICH ŽIVOTŮ V TAK MASOVĚ MÍŘE ZAVLEKLY TUTO STRAŠNOU DUCHOVNÍ RAKOVINU. NEVĚDĚLY JSME CO ČINÍME. OPRAVDU JSME TO NETUŠILI.
NENÁVIĎTE ROZVOD!
MILUJTE NÁS, ROZVEDENÉ, PROTOŽE VAŠI LÁSKU A ODPUŠTĚNÍ VELICE POTŘEBUJEME, ALE NEBERTE SI Z NÁS PŘÍKLAD A NENÁVIĎTE ROZVOD.
VŽDYŤ I HOSPODIN ROZVOD NENÁVIDÍ.

Marie Frydrychová, 
křesťanská spisovatelka

Věřící se pry nerozvádějí! Výsledky průzkumu, který provedla společnost Barna Group. Výsledky, které vycházely z výpovědí 3854 dospělých lidí z 48 amerických států: i.iinfo.cz/images/297/rozvod-1.jpg