Rodina: „dílo na nesmírných vodách“

Rád bych před vašima očima vykreslil jednoduchý obraz rodiny: loď na moři.
Je to malá plachetnice s několikačlennou posádkou. Když se rozhlédnete
po palubě, zahlédnete kormidelníka, důstojníka a nějaké plavčíky.
Je tam někde také kapitán, ale ten má svou kajutu a moc ho vidět není.

Takhle si můžeme představit rodinu. Je to loď pohybující se na hlubokých
a někdy nebezpečných vodách. Žijeme v době, kdy je pro rodinu hodně
nepříznivé počasí. Vlny jsou velké. Nejedna loď to nevydrží, jde ke dnu
a na rozbouřeném moři zůstávají trosečníci bez lodi. Aby k tomu nedošlo,
musí posádka dobře fungovat. Rozhodující je spolupráce kormidelníka
s kapitánem a důstojníkem.

Milí otcové, máme roli kormidelníků. Naším úkolem je často navštěvovat
kajutu kapitána, našeho Pána. Tam nad mapou a zprávami o počasí
a o poloze lodi se radíme, jak a kudy plout. Duchovní život rodiny zásadně
ovlivňuje duchovní život otce. Jakou pozornost věnuji jako otec rodiny zápasu
nad mapou Písma o další kurs? Jak přemýšlím nad polohou vlastní lodi a nad
cílem cesty? Otcové, studujme mapu a kompas, držme pevně kormidlo
– to je náš úkol. Je dobré k tomuto zápasu přizvat i důstojníka – manželku.
Protože na sdílení zásadních rozhodnutí a na spolupráci závisí bezpečná plavba.
Důstojník musí důvěřovat kormidelníkovi, že i ve tmě bude pevně držet kormidlo.
Kormidelník nemůže držet všechna lana plachet ve svých rukách.
Musí důvěřovat důstojníkovi, že to zvládne. Během plavby se učíme komunikovat,
dělit se o úkoly, důvěřovat si. Nenechme se odradit případnými neúspěchy.

Na lodi jsou i plavčíci, naše děti. Zpočátku je to pro ně zajímavé dobrodružství.
Pak se jich zmocní touha sami si moře vyzkoušet. Jako teenageři skáčou někdy
přes palubu a připraví tak adrenalinový sport sobě i kormidelníkovi s důstojníkem.
Po pár minutách se škrábou zpět na palubu. Ale tyto pokusy a společná plavba
jsou důležitou průpravou. Tito plavčíci budou jednou kormidelníky a důstojníky
na svých lodích. A náš úkol je postupně je vtáhnout do umění kormidlování
a důstojničení. Musí se naučit zacházet s mapou a lany.
Otcové a matky, nebojme se mluvit o zápasu o loď s našimi dětmi.
Berme je i do kajuty kapitána. Mluvme s nimi i o našich otázkách
a temných chvílích. Tito naši plavčíci nepotřebují tolik informace.
Potřebují být s námi v akci, vidět nám do srdce. Kolem lodi jsou trosečníci.
I ti patří k duchovnímu životu rodiny. Potřebujeme se učit zodpovědnosti za ty,
kterým bouře už vzala palubu pod nohama. A naši plavčíci potřebují vidět,
jak se hází záchranný kruh. Je to důležitý předpoklad toho, aby naše současná
a jejich budoucí plavba nebyla promarněná.

Milí přátelé, „konáme dílo na nesmírných vodách“ (Ž 107,23).
Pod kýlem naší lodi je hloubka, která nás může pohltit.
Ale nad rozbouřenými vodami se vznáší Boží Duch.
Ten se chce opřít do našich plachet a dovést nás do bezpečí přístavu,
kde jednou máme zakotvit. (Ž 107,30)

Náš úkol jako kormidelníků a důstojníků je vystavit plachty tomuto vanutí.
Nebojme se, máme dobrého Kapitána!
„Vyvádí nás z tísně“ (Ž 107,28). Vždyť je Pánem vod, bouří i větru!