Kyberšikana
Digitální média a jejich nebezpečí
Co vede děti k úzkosti a zoufalství – a někdy je žene dokonce až k sebevraždě?
Digitální média – smartphony, počítače, hrací konzoly a poslední v řadě není ani televize – proměňují náš život. V USA věnují mladí lidé v současnosti digitálním médiím víc času než spánku – sedm a půl hodiny denně, jak ukázala reprezentativní studie na vzorku více než dvou tisíc dětí a mladých lidí ve věku od osmi do osmnácti let.
Malé děti nepatří před obrazovku
Je smutné, že rodiče dokážou posadit před televizi už velmi malé děti – aby od nich měli na chvíli pokoj. Devadesát procent všech dětí v USA, které ještě nemají dva roky, se pravidelně dívají na televizi. A televizní reklama se cíleně zaměřuje právě na tuto věkovou skupinu. To má mimo jiné za následek, že dítě, které jde do školy, zná už více než 200 značkových jmen, případně jejich produkty. Jen v USA vydá reklamní průmysl ročně deset miliard dolarů na ovlivňování dětí v oblasti chování při jídle, lví podíl na tom má právě televizní reklama. Děti ve věku do pěti let vidí ročně více než 4000 reklamních spotů na potraviny, které patří k nezdravému stravování. V posledních letech přibývá studií, které dokazují přímou souvislost mezi závislostí a patologickým návykem týkajícím se stravování.
Odhaduje se, že v Německu je 250 000 mladých lidí ve věku 14 až 24 let závislých na internetu, dva a půl milionů se považuje za problematické uživatele internetu.
Vinou počítače hloupneme
Bez počítače a internetu se dnes nikdo ani nepohne. To s sebou nese obrovská nebezpečí, protože časté používání počítače a internetu odbourává určité složky činnosti mozku. Mezi důsledky u těchto dětí a mladých lidí patří poruchy verbální komunikace a učení, nedostatek pozornosti, stres, deprese a náchylnost k násilí – to jsou slova renomovaného experta v oblasti výzkumu mozku Manfreda Spitzera v jeho nové knize s provokativním názvem: „Digitální demence – jak se my a naše děti připravujeme o mozek.“
Varovné hlasy se množí. „Může Google za to, že hloupneme?“ je název kritické eseje amerického publicisty a internetového experta Nicholase Carra.
Politici, kteří se zabývají oblastí vzdělávání, rádi vyzvedávají užitečnost digitálních médií při učení. Avšak řada vědeckých studií jim za to vystavuje velmi špatné vysvědčení. Spitzer ve své knize ukazuje, že digitální média z dlouhodobého hlediska lidskému tělu škodí, zejména v duševní oblasti. Pokud jen googlujeme, surfujeme, chatujeme a mailujeme, duševní činnost odsouváme, klesá výkonnost naší paměti a koncentrace. U dětí a mladých lidí se vinou médií s obrazovkou schopnost učení drasticky snižuje, člověk se učí být povrchní. Zejména chlapci stále častěji podléhají závislosti na počítačových hrách. Sociální sítě lákají k virtuálním přátelstvím, ale ve skutečnosti činí člověka sociálně neschopného a přispívají k rozvoji depresí. Vzhledem k tomuto znepokojivému vývoji Manfred Spitzer zdůrazňuje povinnosti rodičů, učitelů a politiků. Objektivními informacemi o rizicích burcuje k omezení využívání počítačů a internetu u dětí a mladých lidí – v zájmu jejich budoucnosti.
Kybernetická šikana
Na internetu jsou i jiné jevy, které mají na děti zhoubné dopady – kyberšikana. Pod pojmem kyberšikany (cyber-mobbing, cyber-bullying, cyber-stalking, obtěžování) se rozumí úmyslné urážení, vyhrožování, „vyštípání“, zostouzení nebo obtěžování druhých za pomoci digitálních komunikačních prostředků (internet, mobilní telefon apod.).
Naivní Amanda a sebevražda
Video o patnáctileté Amandě, která si nedávno ze zoufalství vzala život, se objevilo na YouTube a vyděsilo celý svět. Amandu Toddovou dlouhé roky škádlili – ve škole, ale také online. V sedmé třídě začala chatovat na internetu. Jen tak pro zábavu. Přitom se setkávala s muži, kteří se jí dvořili. Jeden ji požádal o fotografii jejích obnažených prsou. Amanda – mladá a naivní – mu snímek e-mailem skutečně poslala. Ten fotku rozeslal po celé škole a dal na facebook. „Tu fotku už nemůžu vzít zpátky. Pořád tam někde bude,“ řekla Amanda. Její spolužáci si ji začali dobírat. „Celé noci probrečím, ztratila jsem všechnu radost,“ naříká si. Narážky spolužáků se stále stupňovaly, přecházely v násilí. Amandu přepadaly záchvaty strachu, deprese, uchylovala se k alkoholu a drogám. Několikrát změnila školu, ale její minulost na internetu si ji vždycky našla. „Chtěla jsem jenom umřít,“ řekla. Nakonec vypila přípravek na bělení prádla. Přežila, ale těžce si ublížila na zdraví. Druhý pokus o sebevraždu se jí začátkem října podařil.
Tento tragický příběh není výjimečný. Kyberšikana je celosvětově rostoucí problém. Třetina mladých lidí v německé části Švýcarska má už zkušenost s tím, že jim někdo dal fotografii na internet bez jejich souhlasu. Podle průzkumu firmy Microsoft polovina lidí ve věku 14–18 let ve Švýcarsku uvádí, že je někdo prostřednictvím internetu obtěžoval. Zároveň 72 % dotázaných je ochotno prezentovat na webu své soukromé snímky a osobní informace.
Mnoho obětí se schovává a mlčí. Ze studu, strachu, zoufalství. Šuškanda ve škole – to už tady bylo! Dnešní školáci si své spory řeší přes internet. Na sociálních sítích, prostřednictvím videa nebo mobilu se napadají, urážejí a vyhrožují si – bez vyhlídky, že to brzy skončí. Většinou se nevypátrá, kdo to z temna virtuálního pozadí útočí.
Zoufalá byla i Holly Horganová. Britskou školačku obtěžovaly narážky na sociálních sítích jako facebook nebo myspace. Nedaleko města Gloucester skočila z mostu. Tato patnáctiletá dívka je už třetí teenager ve Velké Británii, který si kvůli virtuálně-verbálnímu násilí vzal život. Její rodiče naříkají, že jejich dcera se nikdy s tlakem mobbingu nedokázala vyrovnat. Její kamarádi říkali, že několik děvčat jí přes facebook nadávalo, ve škole se ji spolužáci snažili vytěsnit, že ona sama neměla žádné sebevědomí.
Rodiče většinou o týrání nevědí
Také na německých školách patří kyberšikana k všednímu životu. Čtyřicet procent školáků uvádí, že se jich to přímo dotýká. Zvlášť na základních školách pociťují děti útoky, vyhrožování fyzickým násilím, trpí pomluvami a vytěsňováním na okraj kolektivu. Většinou se jedná o kyberšikanu ze strany kamarádů ve třídě. Žáci se často různými oklikami dozvídají o trapných fotografiích nebo hanobících textech. Stačí jediné kliknutí myši a žáci jsou vystaveni všeobecné hanbě nebo posměchu. Na internet se dostávají i zfalšované fotografie. Napřed žáka vyprovokují, vmanipulují do nějaké trapné situace, kterou hned filmují a pak ji šíří na internetu. Při chatování se nadává, vyzrazují tajemství, šíří fámy. Na facebooku a jiných sítích se zakládají nenávistné skupiny, které pak ztrapňují své oběti. Pod jménem oběti se zakládají falešné profily: zlomyslné komentáře, urážky nebo vymyšlené nabídky kontaktů. „Happy Slapping“ je úmyslně zosnovaná rvačka, která se nafilmuje a přes mobil pak rozšíří po internetu. Autoři zlomyslné šikany si vytvoří falešnou identitu, představí se oběti, vybudují spolu důvěrný vztah, který pak úmyslně zneužijí. Chlapci prožívají častěji ponižování a hrubé nadávky, děvčata trpí spíš sexuálním obtěžováním. Často se k tomu na síti používá vytvoření falešné identity.
Ohroženi jsou i učitelé
S virtuálními útoky se setkávají nejen žáci, ale i učitelé. Na interaktivní platformě spickmich.de mohou žáci známkovat své učitele – samozřejmě anonymně. Mnoho žáků využívá možnosti, jak se „zbavit“ neoblíbeného učitele. Mezi příspěvky se najdou nejen urážky, ale také pornografické montáže a „virtuální popravy“. To může mít pro oběť závažné důsledky. Oběť kyberšikany nemá prostor, kam by se mohla ukrýt, nemá už soukromou sféru.
Podle jedné studie jsou pachateli ze 70 % muži, v převážné většině (88 %) ve věku jedenácti až dvaceti let. Pachatele kyberšikany ani dnes většinou nečekají vážnější postihy jako například trestní stíhání.
Na webu řešení není
V případě kyberšikany (stejně jako u mobbingu) se útoky opakují a trvají dlouhou dobu. Oběť není schopna se postavit na obranu a cítí se vydaná tlaku napospas. Útočníci (bullies) jednají anonymně, aspoň si to myslí. Obsah se šíří rychle a prakticky se nedá kontrolovat. Přístup k němu i jeho šíření jsou možné nonstop. O publiku nemůže mít nikdo přehled. Sama oběť se o tom často dozvídá až mnohem později. Snímky, komentáře, profily na webu se podaří smazat jen ve vzácných případech. Je možné, že obsah si před smazáním stáhne jiný uživatel, uloží ho pod jiným názvem a pak ho na web zase – někdy dokonce upravený – znovu uloží. Některé vyhledávače nabízejí vedle aktuálních internetových stránek také starší stránky (cache); stačí kliknout a obsah se znovu aktivuje. Co je online, zůstává online. Web nezapomíná.
Na celé věci je hrozné to, že mnoho mladistvých útočníků si vůbec neuvědomuje, co páchají, nevnímají, co svým jednáním mohou u oběti způsobit.
Příčiny
Jak to vysvětlit? Naše západní společnost sází všechno na to, aby odstranila Boha. Boha-Stvořitele nahrazujeme náhodou. Naše děti se učí, že svět i člověk je produktem slepé náhody. Pokud tomu člověk uvěří, pak nemá ani žádný pocit odpovědnosti vůči Bohu. Neexistují pro něj žádné závazné příkazy, které by ho učily, že si má druhých lidí vážit, milovat je jako sebe sama. Uvědomujeme si, co vlastně způsobujeme? Co se to zasévá do dětských srdcí! Náchylnost k násilí – nejen mezi dětmi a mladými lidmi – pramení z toho, že jsme ztratili měřítko dobrého a zlého. Evoluční teorie nám namlouvá: „Vývoj k vyššímu je možný jen na úkor slabšího. Mentalita ostrých loktů se vyplatí.“
Co můžeme dělat
Probuďme se! Uvědomme si svou zodpovědnost. Nepřihlížejme nečinně, když naše děti prožívají svádění, pomluvy, manipulaci. Budu znovu citovat Manfreda Spitzera: „Digitální média činí lidi tlustými, hloupými, agresivními, osamělými, nemocnými a nešťastnými. Omezujte dětem dávky konzumu digitálních médií. Pro celou naši společnost platí, že – pokud jde o náš blahobyt a udržení naší kultury – nemáme nic kromě hlav další generace. Nevychovávejme z nich neschopné tvory!“
Bruno a Yvonne Schwengelerovi
převzato z časopisu Ethos
