Vyhledávání

HARRY POTTER, kniha která dobyla svět (1.část)

01.06.2011 00:00

autorka článku: Ráchel Bícová

Někteří Harryho Pottera zuřivě upalují, jiní zase bezmezně oslavují. Řada dětí si
v Británii k vánocům přála jako dárek živou sovu, aby měly stejného mazlíčka,
jako jejich knižní hrdina, ačkoliv byly zoology varovány, že to může být
ve skutečnosti dosti nebezpečné zvíře. Jiné si nechávají vyšetřit zrak, aby se
zjistilo, zda by přece jen nemohly nosit brýle, jako jejich milovaný Harry.
Další děti se na stránkách novin rozčilují, že se v nich píše sice o autorce knih
o Potterovi, J. K. Rowlingové, ale oni by se raději dozvěděli něco víc o samotném
Harrym, jako by to snad měla být reálná, živá osoba. To vše za mohutného jásotu
zástupu dospělých, kteří jsou spokojeni, že „děti konečně zase jednou čtou“,
a nemilosrdně odsoudí každého, kdo by se byť jen zmínil, že by na knize mohlo
být také něco špatného.

Má vlastně vůbec smysl se o tomto tématu bavit? Nakolik je potřeba svůj názor
na jakousi knihu veřejně prezentovat? Není lepší si ho nechat pro sebe? Nestačí,
že už tak jsou na obou stranách rozvášněné emoce? Takové myšlenky mi táhly
hlavou, když jsem byla požádána, abych na toto téma napsala článek.

Nejprve chci ale odpovědět na otázku, kterou jsem v této souvislosti často slyšela:
„A četla jsi to vůbec?“ – čtenáři nechť si doplní ironický tón. Takže ano, četla.
Článek tohoto typu prostě vyžaduje pečlivou přípravu. Prostudovala jsem také řadu
českých i zahraničních článků na dané téma od těch oslavných až po ty
zatracující, navštívila dostupné webové stránky různých potteromaniaků (žádnou
protipotterovskou jsem zatím neobjevila) a absolvovala několik rozhovorů se
zastánci obou stran. Bylo to docela napínavé a dobrodružné zkoumání.
Musím říci, že po přečtení 3 dílů Harryho Pottera jsem názor na tuto knihu musela
poopravit. Objevila jsem totiž i některé její pozitivní stránky, které lze bez jejího
přečtení těžko skutečně ocenit. Zároveň se ale prohloubilo mé přesvědčení
ohledně jejích možných negativních dopadů. Nejprve však stručné shrnutí děje,
aby bylo jasné, o čem je vlastně řeč.

Shrnutí obsahu

Knihy o Harrym Potterovi se staly skutečně fenoménem. Byly už byly přeloženy
do téměř 50 jazyků. Jen prvního dílu se prodalo přes 100 miliónů výtisků a z jeho
původně chudé autorky, svobodné matky, se stala velmi bohatá dáma.

Ústřední postavou knih je sirotek Harry vyrůstající v rodině své tety, kde je vytrvale
všemi tyranizován. To vše až do svých jedenáctých narozenin, kdy vyjde najevo,
že se narodil jako čaroděj a jeho rodiče nezahynuli při autonehodě, ale byli zabiti
zlým čarodějem Voldemortem. Tehdy ještě malého Harryho však ze záhadného
důvodu zabít nedokázal. Proto je Harry považován za někoho zvláštního a má
předem zajištěn respekt čarodějnického světa. Vydá se do Školy čar a kouzel
v Bradavicích a tam poprvé v životě získá opravdové přátele, mezi nimi především
Rona a Hermionu. V Bradavické škole jsou žáci hned na začátku moudrým
kloboukem, který každému „vidí do duše“, rozděleni do čtyř kolejí.
Harry se dostane do té pro čaroděje „chrabrého srdce“, Nebelvíru, a jeho školní
nepřítel Draco Malfoy pochopitelně do té pro zloduchy, Zmijozelu,
o které je známo, že z ní vycházejí samí zlí čarodějové. Harry a jeho přátelé se
pak učí stále dokonalejším kouzlům a zaříkávadlům či ovládat svou kouzelnou
hůlku, používají kouzelné předměty typu pláště neviditelnosti, zažívají typické
školní situace, jako psaní domácích úkolů či snášení nespravedlnosti ze strany
učitelů. Protože Harry umí dobře létat na koštěti, stane záhy přeborníkem
v kouzelnickém sportu famfrpálu. V každém dílu je děj spletitější,
Harry se postupně dozvídá více ze své minulosti, znovu a znovu se různými
způsoby střetává se zlým Voldemortem a odhaluje další tajemství. Zjistí,
že rozumí hadí řeči, objeví kouzelné zrcadlo, Kámen mudrců uchrání
před zneužitím, najde Tajemnou komnatu, zachrání život spolužákům,
setká se se svým kmotrem, který je považován za zrádce jeho rodičů,
ale nakonec se zjistí, že tomu bylo úplně jinak... Těžko popisovat vše
do detailů, ale snad nám toto stručné shrnutí postačí.

Může co dobrého přijít z Bradavic?

Co lze na knize ocenit? Především je to kniha vtipná. Autorka má dobrý smysl
pro humor, který se projevuje především v detailech: učebnice o kouzelných
tvorech Obludné obludárium, která kouše, fotografie, na kterých se mohou
na vás postavy zničeho nic zašklebit nebo vám zamávat, nástupiště vlaku,
které má číslo devět a tři čtvrtě, lentilky, které chutnají pokaždé jinak
– některá je čokoládová, jiná ale třeba i špenátová, játrová či dršťková,
byrokratické Ministerstvo kouzel...a tak by se dalo pokračovat.
Tento odlehčený tón se žel s každým dalším dílem kamsi vytrácí. Prostředí
je vykresleno tak mistrně, až čtenáři přímo vyvstává před očima. Kniha má
také stále znovu překvapující,dobře vystavěnou zápletku a dá se považovat
za dobrou detektivku. Zápletka je navíc s každým dalším dílem
složitější a zajímavější, i malé detaily se ukazují později jako důležité a to
udržuje čtenáře v napětí. Motiv přátelství a ochoty k vzájemné oběti v knize také
nelze přehlédnout. Tato přátelství procházejí různými zkouškami
a nedorozuměními, které se však vyřeší a vztah je pak v konečném důsledku
posílen. V knize můžeme rovněž objevit silný motiv rodičovské lásky,
která Harrymu nejen zachránila život, ale je mu i inspirací a dodává mu sílu
a odvahu v dalším životě. Kladní hrdinové mají své slabé stránky a jsou velmi
lidští. Je také sympatické pozorovat jejich zrání, ať už jde o první pubertální
zmatky se zamilovaností nebo o to, jak se učí u druhých rozlišovat dobré
charakterové vlastnosti. Navíc knize prospívá dobrý, místy velmi
nápaditý český překlad. Tolik tedy nesporná plus knih o Harry Potterovi.

Jak může tak skvělá kniha někomu vadit?

Po výše uvedeném popisu kladů Harryho Pottera by se mohlo zdát, že lepší knihu
bychom snad dětem už ani nemohlipřát. Nyní se proto pokusím popsat, které
principy a hodnoty v této knize obsažené považuji naopak za nebezpečné.

Chybí absolutní měřítka

V knize chybí absolutní autorita, pravda nadřazená našemu vlastnímu úsudku.
Hrdinové jednají tak, jak jim v tu chvíli zrovna „připadá“ nejlepší. To vše se děje
často kvůli nějakému „vyššímu cíli“. Pochopitelně, v životě existují situace,
kdy jednáme proti pravidlům a je to v pořádku. Rachab lží chránila zvědy
a Corrie Ten Boom také nešla Židy udat na gestapo. Nicméně tato kniha je
na neustálém porušování pravidel založená natolik, až na člověka padá pocit
beznaděje, že legální cestou se nedá dobrat pozitivního výsledku (kolik
podnikatelů jsme již slyšeli říkat něco podobného?). Harry prostě následuje své
vnitřní instinkty a jedná podle nich. Porušuje pravidla, pokud se mu to hodí, lže,
podvádí a krade. Za své přestupky proti školnímu řádu není v podstatě nikdy
potrestán. Je „vyvolený“ a tak mu prostě všechno nakonec nějak projde.
A to i ve chvíli, kdy v něm hryže svědomí a je si vědom, že udělal něco,
co je zakázané. Pokud se někdo dožaduje, aby byl Harry potrestán,
je vždy zesměšňován a líčen negativně jako jakýsi hnidopich a otrapa.
To ostatně vyjadřuje atmosféru dnešní doby: „Dělej si, co chceš, jak to cítíš.“.

Harry Potter nepotřebuje Boha. Žije ve světě, kde není žádná duchovní dimenze,
ve světě, kde – pokud chcete dosáhnout správného cíle – není nemorální
manipulovat s lidmi kolem sebe. V tom se zračí lidská arogance, která je
přesvědčená o tom, že dokážeme sami rozlišit dobro a zlo, arogance, která
zvítězila již v ráji. Na tom lze i jasně vidět rozdíl mezi touto knihou a např.
C. S. Lewisovými Letopisy Narnie. Lewis děti zve do světa, kde je Boží autorita
nejen uznávána, ale i oslavována, do světa, který stojí na Jeho dobrotě a péči.
Rowlingová je místo toho zve do světa, kde je čarodějnictví „neutrální“
a kde autorita jednotlivce je odvozována od jeho moci nebo chytrosti.

Předurčenost

Čarodějem se člověk nemůže stát, už se tak narodí. O těch, kteří studují na
bradavické koleji Zmijozelu, je předem jasné, že se z nich stanou zlí čarodějové.
Čarodějové představují vyšší kastu společnosti a jejich okultní znalosti jim zajišťují
převahu nad obyčejnými smrtelníky. Ti jsou prezentováni jako v podstatě vždycky
hloupí, přinejlepším pak nudní. Pokud nejste jedním z vyvolených, nemáte
na výběr. Čeká vás obyčejný, banální život. Nemůžete to změnit a je-li magie
metaforou pro duchovní hodnoty, pak pro vás není naděje – špatně jste se narodili.

Žádná milost

Ježíš nás povolává k vyšší lásce, kterou je láska k nepřátelům, a k odpuštění.
Dosud však Harry Potter nic z toho neprojevil. Nepřátelé jsou přece od toho,
abychom je nenáviděli a bojovali proti nim.

Okultismus

V knize obsažené okultní praktiky jsou Bohem jednoznačně zakázané.
V knihách o Harry Potterovi se nejedná jen o nějaké nevinné „čáry máry fuk“
typu Tři oříšky pro Popelku. Na jednustranu působí řada používaných kouzel
směšně a daly by se považovat za jistou parodii na čarodějnictví. Pod touto
slupkou se však skrývá něco závažnějšího. Učitelé v Bradavické škole dokáží
používat skutečnou magii, jejich zaříkávadla jsou účinná. Očekává se, že studenti
postupně dosáhnou v používání čar vyšších úrovní.
Lindy Beamová z Focus on the Family vidí hlavní nebezpečí knihy ne v tom, že by
byla přímou pozvánkou k okultismu, ale to, že čarodějnictví v ní není prezentováno
realisticky. Místo toho je představováno pozitivně. A díky tomu se skutečně děje
to, kazuje řada křesťanských kritiků Harryho Pottera: ve společnosti dochází
k určitému otupení ostražitosti vůči čarodějnictví.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ