Cvrček

„Kam se chystáš, Manilo?“

„Jdu navštívit svého přítele Toma do města. Pozval mě na návštěvu a slíbil,
že mi všechno ukáže.“

„Nikdy jsem ve městě nebyl. Prý je tam hrozný zmatek.“

„Tom mě bude čekat na nádraží. Pak ti o všem budu vyprávět“, pohladil Manila chlapce po hlavě a vyrazil.

Město Manilu vyvedlo z míry. Tolik shonu, hluku a nových věcí Manila jaktěživ neviděl. Když tak šli po jedné ulici, Manila zvolnil a zavolal na Toma: „Slyšíš to také?“

Tom se zaposlouchal a řekl: „Jediné, co slyším, je houkání aut, rachocení motorů, kroky a hlasy spousty lidí.“

„To nemyslím,“ usmál se Manila. „Cvrček. Někde tu cvrká cvrček.“

Tom se znovu zaposlouchal. „Ne, nic neslyším.“

Manila přistoupil k domu porostlému břečťanem a pozorně si ho prohlížel. Pak velmi opatrně rozhrnul listí a opravdu- cvrček. Teď když ho Tom uviděl, tak ho slyšel také.

„No jo, vy indiáni, máte vytrénovanější smysly. Nám, bělochům, sluch tady v tom hluku už dávno zakrněl.“

„Tome, myslím, že se mýlíš. Víš, co? Uděláme malý pokus.“

Než stačil Tom něco říct, sáhnul Manila do svého váčku a vytáhl drobný peníz a hodil ho na dlažbu. Zvuk, který se ozval, byl ještě slabší než cvrkání cvrčka, přesto se několik lidí ohlédlo. Jeden z nich se sehnul a peníz zvedl a strčil do kapsy.

„Vidíš, přestože zvuk, který mince vydala, nebyl silnější než hlas cvrčka, přesto jej bílí lidé slyšeli a otočili se za ním. Hlas cvrčka jsem slyšel jenom já. Myslím, že příčinou nebyl můj lepší sluch, ale to, na co jsme zvyklí dávat pozor.“

 

V dnešní době na nás působí mnoho zvuků a dalších podnětů. Myslím, že si ani neuvědomujeme, v jakém vnitřním chaosu žijeme. Zkusme si někdy vyjít třeba ven do přírody a náš vnitřní chaos uklidnit. Není to jednoduché, ale postupně to půjde snáz a snáz. Možná nás překvapí, co uslyšíme.