Vyhledávání

Zemřelo nám dítě

01.04.2013 00:00

V období chřipek Pavlínka najednou nemohla otáčet krkem - asi to má zablokované a za tři dny se to spraví... Nespravilo se. Dětská doktorka nás poslala na vyšetření, na rentgen - a pak si ji hned nechali v nemocnici. Pro maminku tam prý neměli místo, tak jsme ji tam museli nechat. Když jsme tam volali, tak nám jen zdůrazňovali, že tam nemáme chodit, protože by ji to rozlítostňovalo." Když jsme tam přesto po čtrnácti dnech přišli - Pavlínka nás už nepoznala...! Lékař nám řekl, že má rakovinu na mozku, že se to nedá operovat, v úvahu přichází jen chemoterapie. Bylo to pro nás hrozné...

Vynadat Bohu?
Svěřila jsem se kamarádce: jak mohl Bůh něco takového dopustit, když v něho věříme, sloužíme mu - a teď tohle. Ona mi na to řekla: "Tak mu to všechno řekni - a vynadej mu!" Jednou večer jsem se zavřela a všechno jsem na Pána Boha chrlila... Nevím, jak dlouho to trvalo, ale najednou jsem sama sebe slyšela, jak Boha chválím, divila jsem se, že už nepláču. Bůh udělal zázrak, dal mi najevo, že o mě stojí a že mě provede i tímto!"

Celé dny v nemocnici
Pak jsem mohla chodit do nemocnice, ale Pavlínka mě nevnímala. Přesto jsem jí - posilovaná Bohem - mohla zpívat, vyprávět pohádky, ukazovat obrázky a ona se někdy skutečně usmála, jako by zareagovala. Mělo to smysl! Pak jsme tam zase kvůli naší nemoci nemohli nějakou dobu chodit. V té době Pavlínka zemřela. Když jsme tam přišli, lékař na nás (mimo jiné) vychrlil: "Víte, to si z toho nic nedělejte, ono od prvního dne bylo jasné že umře. Nám to pomohlo, abychom věděli, jaké dávky, jaké terapie používat na dalších dětech..."

Jsme rádi, že žila
I když s námi Pavlínka žila jen osmnáct měsíců, jsme vděčni, že nám ji dal. Ona je teď už v nebi. Vnímáme to jako obrovskou výsadu oproti tisícům maminek, které neměly žádnou naději, byly to jen chodící trosky, stíny. Bůh dává naději, která jde až za smrt.

Citlivější
Dnes po této zkušenosti mnohem citlivěji vnímám bolest lidí. Setkáváme se s lidmi, kteří mají dítě s leukémii nebo jim zemře někdo v rodině. Můžeme se s nimi modlit. Můžeme jim říct, že i přes jejich utrpení Bůh dává pokoj do srdce. Pro mě jako otce to přineslo ovoce: Bůh mi dal citlivé srdce a změnil se můj žebříček hodnot.

převzato z časopisu ethos