Vyhledávání

Rodina: „dílo na nesmírných vodách“

01.03.2011 00:00
Žalm 107,23-32

Rád bych před vašima očima vykreslil jednoduchý obraz rodiny: loď na moři.
Je to malá plachetnice s několikačlennou posádkou. Když se rozhlédnete
po palubě, zahlédnete kormidelníka, důstojníka a nějaké plavčíky. Je tam
někde také kapitán, ale ten má svou kajutu a moc ho vidět není.

Takhle si můžeme představit rodinu. Je to loď pohybující se na hlubokých
a někdy nebezpečných vodách. Žijeme v době, kdy je pro rodinu hodně
nepříznivé počasí. Vlny jsou velké. Nejedna loď to nevydrží, jde ke dnu
a na rozbouřeném moři zůstávají trosečníci bez lodi. Aby k tomu nedošlo,
musí posádka dobře fungovat. Rozhodující je spolupráce kormidelníka s
kapitánem a důstojníkem. Milí otcové, máme roli kormidelníků. Naším úkolem je
často navštěvovat kajutu kapitána, našeho Pána. Tam nad mapou a zprávami
o počasí a o poloze lodi se radíme, jak a kudy plout. Duchovní život rodiny
zásadně ovlivňuje duchovní život otce. Jakou pozornost věnuji jako otec rodiny
zápasu nad mapou Písma o další kurs? Jak přemýšlím nad polohou vlastní lodi
a nad cílem cesty? Otcové, studujme mapu a kompas, držme pevně kormidlo
– to je náš úkol.

Je dobré k tomuto zápasu přizvat i důstojníka – manželku, matku. Protože
na sdílení zásadních rozhodnutí a na spolupráci závisí bezpečná plavba lodi.
Důstojník musí důvěřovat kormidelníkovi, že i ve tmě bude pevně držet kormidlo.
Kormidelník nemůže držet všechna lana plachet ve svých rukách. Musí důvěřovat
důstojníkovi, že to zvládne. Během plavby se učíme komunikovat, dělit se o úkoly,
důvěřovat si. Nenechme se odradit případnými neúspěchy.

Na lodi jsou i plavčíci, naše děti. Zpočátku je to pro ně zajímavé dobrodružství.
Pak se jich zmocní touha sami si moře vyzkoušet. Jako teenageři skáčou někdy
přes palubu a připraví tak adrenalinový sport sobě i kormidelníkovi s důstojníkem.
Po pár minutách se škrábou zpět na palubu. Ale tyto pokusy a společná plavba
jsou důležitou průpravou. Tito plavčíci budou jednou kormidelníky a důstojníky
na svých lodích. A náš úkol je postupně je vtáhnout do umění kormidlování
a důstojničení. Musí se naučit zacházet s mapou a lany. Otcové a matky,
nebojme se mluvit o zápasu o loď s našimi dětmi. Berme je i do kajuty kapitána.
Mluvme s nimi i o našich otázkách a temných chvílích. Tito naši plavčíci
nepotřebují tolik informace. Potřebují být s námi v akci, vidět nám do srdce.
Kolem lodi jsou trosečníci. I ti patří k duchovnímu životu rodiny. Potřebujeme
se učit zodpovědnosti za ty, kterým bouře už vzala palubu pod nohama.
A naši plavčíci potřebují vidět, jak se hází záchranný kruh. Je to důležitý
předpoklad toho, aby naše současná a jejich budoucí plavba nebyla
promarněná.

Milí přátelé, „konáme dílo na nesmírných vodách“ (Ž 107,23). Pod kýlem naší lodi
je hloubka, která nás může pohltit. Ale nad rozbouřenými vodami se vznáší
Boží Duch. Ten se chce opřít do našich plachet a dovést nás do bezpečí přístavu,
kde jednou máme zakotvit. (Ž 107,30) Náš úkol jako kormidelníků a důstojníků
je vystavit plachty tomuto vanutí. Nebojme se, máme dobrého Kapitána!
„Vyvádí nás z tísně“ (Ž 107,28). Vždyť je Pánem vod, bouří i větru!