Vyhledávání

Rodičovská autorita

01.11.2011 00:00

Náš národ patří v počtu narozených dětí mezi poslední. Mladí lidé se bojí mít víc,
než jedno dítě. Mít dítě prý znamená, že žena musí zanedbávat sebe,
zanedbávat manžela.

Ve skutečnosti má každá žena tři povinnosti. Seřaďme je podle důležitosti:
Pečovat o sebe. Pečovat o partnerský vztah. Pečovat o děti.
Když žena pečuje o sebe, udržuje snadněji i partnerský vztah s mužem.
A ruku v ruce s ním je snadnější i péče o děti. Dobrá maminka není rohožka
u dveří, ale šťastná a spokojená bytost, která dělá z domu domov, která
dává domovu teplo a řád. A o tom máme teď uvažovat.

Všichni víme, že bez kázně neobstojí ani kuželkářský klub a rodina bez autority
že se stává zvěřincem bez krotitele. Je ovšem kázeň dvojí: vnější, ta krotitelská,
kterou se dětem jen nahání strach; ta nevychovává, jen drezíruje. Ale svaly
a pádnost ruky nemohou nahradit rozum a uvažování.
Vnitřní kázeň je dobrovolná, stavěná na vzájemném respektu rodičů a dětí,
na vzájemné lásce. U nejmenších se začíná s kázní vnější. Ale hned jak
to jde, podporujeme a nahrazujeme ji kázní dobrovolnou.
V pubertě dochází ke krizi kázně: staré autority se znechucují, tvoří se nové.
Neznamená to, že by mládež odmítala autoritu šmahem. Chce jít za autoritou,
ale za takovou, kterou vnitřně uznává. Rodiče si zachovají autoritu u dětí
i v tomto věku, když se umějí v pravý čas změnit v rádce a přátele. Když
poskytují tolik svobody, kolik je jí podle zralosti dětí poskytnout možno.
Když jsou velkorysí a nevadí se pro každou maličkost. Když se neuchylují
k posměchu. Když projevují svým dětem důvěru. Když do nich stále protivně
nevtloukají rady a výstrahy s vyhrožováním špatnou budoucností. Dlouhé
moralizující přednášky vzbuzují v dospívajících jen nudu, nenamáhejme se
proto zbytečně.

Ernst Hemmingway kdesi napsal: „Nejsnadnější způsob, jak ztratit důvěru
a úctu mladých, je dávat jim nekonečné rady:“ Z trestů je nutno v dospívání
zcela vyloučit tresty tělesné a mravních používat střídmě.

Povězme si ještě několik základních pravidel, která je třeba respektovat,
má-li mít vychovatel autoritu u dětí.

- Nezaměňujte lásku a slabost. Dobře rozvažte, co ve vašem jednání
vychází z lásky, co ze slabosti - protože slabost je opakem autority.

- Nikdy své děti neuprošujte. Uprošovat znamená, že nemáme práva na to,
co chceme. Prosit dítě, aby poslouchalo, aby jedlo, je nesmysl. Prosit
děti vyvolává automatickou odezvu: děti začnou samy poroučet. Někdo musí
poroučet všude. Kde neporoučejí rodiče, tam poroučejí děti.
Ovšem i rodiče „prosí“ dítě, ale jen když se jedná o výchovu v slušném
vyjadřování: „Prosím tě, běž mi hodit dopis do schránky.“
- „Prosím, podej mi ty noviny.!

- Nikdy s dětmi nevyjednávejte: Jestli mi zaběhneš do obchodu pro ocet,
dostaneš nanuka. Přestaň plakat, dám ti čokoládu. Když vypiješ ten lék,
půjdu s tebou do kina. To je obchod, a špatný obchod pro oba partnery.
Dítě prodává a matka kupuje, zbožím je ctnost poslušnosti. Jak může
prospívat dítěti pocit, že se hodí jednat správně jen za zvláštní odměnu?

- Poroučej málo, krátce, srozumitelně, důsledně. Málo: Už Komenský
vypozoroval a napsal, že kde se mnoho poroučí, tam se málo poslouchá.
Krátce. Rozkaz má být vyjádřen jen několika slovy. Nemá se opakovat,
nanejvýš jednou po dotazu dítěte, jinak ztratí nutkavost a působivost.
Srozumitelně. Než poručíš, promysli si, co vlastně chceš, jak to řekneš,
rozvaž okolnosti, abys nemusel rozkaz odvolávat nebo měnit. Má být
vždy konkrétní, ne všeobecný: Lojzíku, nejsi dost poslušný. Budeš dělat
ode dneška dobrotu! - To znamená všechno a nic, zůstane tedy při tom nic.
Důsledně: Mami, já půjdu sáňkovat. - Dnes ne, jsi nachlazený. - Ale mami,
je tam pěkně! - Jsi nachlazený! - Mami, jen na chviličku! - Nemůžeš,
jsi nachlazený! - Já si vezmu šálu a bundu! - Nemůžeš. - Ale synáček zná
maminku lépe než se zná ona. Stačí ještě chvilku útočit, a maminka jej
sama vypravuje - jen na chviličku!

- Dohlížej na splnění rozkazu! Někteří rodiče často poroučejí, ale za chvíli
sami zapomenou co a jak poručili. Samozřejmě, že na to dítě brzy přijde
a začne počítat s tím, že se na to zapomene. Když nemůžeš kontrolovat
splnění rozkazu, raději vol formu doporučení nebo rady.

Čtete si tyto řádky, milí rodičové, a snad si v duchu říkáte: všechno pěkné,
správné, souhlasíme, ale kde na to vzít energii, trpělivost, klid, nervy?
- Málo platné, proto náleží dobrým rodičům tak veliká úcta, že jejich práce
je tak namáhavá. Kdybyste si výchovu dětí zdánlivě ulehčili teď, tím hůř
pro vás později. Nechcete se dožít situace matky, která pláče nad děckem:
„Ten chlapec mne přivede do hrobu, jakoby to ani mé děcko nebylo.“
- Učme se raději z chyb druhých, abychom nemuseli doplácet na chyby vlastní.
V čem to vězí, že se jeden otec cítí před dítětem bezmocný, nestačí na ně,
a druhý může mít z chování dítěte radost? Je příčina jen ve zvláštní povaze dětí?
Odpověď zní, že rodiče si dokázali uchovat u dětí rodičovskou autoritu. Stvořitel
vybavuje děti úctou, láskou a obdivem k rodičům. Pro každé malé dítě je jeho
maminka ta nejklášnější, nejhodnější maminecta. Pro každé dítě je tatínek ten
nejsilnější, vševědoucí a všemohoucí. U některých dětí autorita vydrží po celý život
- a jinde po ní za chvíli není ani stopy. Správný a dostatečný výchovný program
je ten, podle kterého vychovával Kristus, - zákon Boží. Ovšem chcete-li opravdu
děti naučit lásce k Bohu, nepoužívejte pojmu Bůh jako strašáka. Chlapec spadne
se stromu a podře si koleno: vidíš, neměls tam lézt, to tě Pán Bůh potrestal.
K pocitu jistoty, který je jednou ze základních potřeb, patří jak jistota o lásce
rodičů, tak jistota o otcovské lásce Boží.

Aby člověk byl dobrý vychovatel, musí dobře vychovávat především sebe.
Musí se naučit: Odpouštět druhým každou urážku.
 Sám nikdy nikoho neurazit, nezahanbit.
 Ke každému být vlídný.
Jak se to naučí: Dej se vést láskou.
 Trénuj svou trpělivost jako sportovec svaly.
 Mluv málo o druhých a ještě méně o sobě.
 Dělej sám, co jiným doporučuješ.
 Zapomeň na to, cos dobrého udělal jiným, ale
 nikdy nezapomeň, co dobrého udělali jiní tobě.
 Napomínej vždy jen mezi čtyřma očima.
 Co nedokážeš svou vlastní silou, to dokážeš
 silou modlitby: důvěřuj v Boha.
NEBOŤ: Dobří lidé -
 - to jsou největší siláci mezi lidmi.

převzato z knihy Rodiče a školácí-o výchově dětí od školáčků po studenty, dostupné na www.fatym.com