Vyhledávání

NA ŠPATNÉ STRANĚ

01.02.2012 00:00

Opičák Njani vlastnil nádhernou mačetu, kterou pojmenoval Panga. Panga byla jeho chloubou, stále ji leštil a brousil o plochý kámen pod meningovníkem, který rostl u žulových skalisek. Byla tak ostrá, že si s ní mohl oholit chlupy na ocase. Znovu a znovu varoval malé opičky ze svého kmene: „Ať se té Pangy ani nedotknete! Jestli někoho přistihnu, že si s ní hraje, naplácám ho s ní na místě, kde má kožich nejřidší!" Malý Taba poslouchal ty výstrahy se smíšenými pocity. Byl ještě skutečně malý a velice hloupý. Brebentil a drbal se a vyšvihl se na vysokou větev. Proč by se zrovna on měl zajímat o tu Njaniho hračku?

Jednoho rána schůzovalo stařešinstvo celého kmene. Njani a ostatní stařešinové horlivě rokovali v kruhu kolem balvanů ve stínu meningovníku. Taba dřepěl sám na větvi rodinného stromu a tajně pošilhával po té báječné mačetě. Honem však pohled zase odvrátil. Srdce se mu rozbušilo. Ta věc ho přímo magicky  přitahovala. Znovu se na ni zahleděl. Jak nádherně lesklou měla čepel! A taky rukojeť byla pěkně vyhlazená. Oči se mu zatřpytily. Hladce sklouzl ze stromu na zem. Opatrně se dotkl Pangy tlapkou. Rukojeť byla opravdu tak hladká, jak vypadala. Jeho ocas ji jemně obtočil a tělem jako by mu náhle projel proud. Ocas se napjal a jakoby náhodou pevně sevřel mačetu.

Taba vyskočil na vysokou větev i se svou kořistí. Usadil se tam a pozoroval tu blýskavou čepel. Pusa se roztáhla úsměvem. I on si teď mohl oholit chlupy na ocase. Málem by byl mačetu leknutím upustil, když se přímo před ním vynořila hlava žirafy. Pozdravil ji s vybranou zdvořilostí, a s náležitou hrdostí, jak to jen dovedou právě malé opice, prohlásil: „Twigo, tímhle bych klidně mohl přeseknout tady tu větev!" Plivnul si do dlaní, uchopil mačetu pevněji a ocas obtočil kolem větve.

A pak sekl vší silou. Twiga rychle uhnula stranou a její mírné oči zamrkaly. „Dej pozor, chlapče! Sedíš na nesprávné straně! Sedni si raději tak, abys byl zády ke kmeni." Ale Taba byl příliš zaměstnán, než aby jí věnoval pozornost. Znovu si plivl do dlaní a sekl,  až třísky lítaly. Twiga zavrtěla hlavou. V jejím hlasu přibylo naléhavosti. Pomalu a zřetelněji opakovala: „Sedíš na špatné straně, slyšíš mě? Kmen musíš mít za zády, jinak..." S rozzářenýma očima sekl Taba ještě jednou. Velký odštěpek zasvištěl Twize kolem ucha. Taba se vítězně ušklíbl.

„S takovouhle mačetou..." začal, ale ostré prasknutí ho přerušilo. Leknutím Pangu upustil a couvnul po větvi dál od stromu. „Hej," vykřikla Twiga, a rozčileně mlaskla jazykem. „Vrať se, Tabo! Přeskoč ten zásek a běž na druhou stranu, u kmene je to jistější!" Ale Taba se jen klepal a brebentil, zatímco větev se ohnula ještě níž. Twiga přistoupila až k němu a domlouvala mu: „No tak, měj rozum, pojď zpátky! Jestli zůstaneš tady, koleduješ si o malér!" Znovu to zapraskalo, a Taba couvnul ještě dál. „Vzpamatuj se a přeskoč," křikla Twiga, „máš poslední možnost!" Ale Taba, ochromený hrůzou, zavrtěl hlavou a přeběhl až na konec větve. Větev poklesla. „Rychle," křičela Twiga, „rychle zpátky!"

Se zlověstným praskotem se větev zlomila. Nablízku nebylo nic, čeho by se Taba mohl zachytit. V přemetech letěl k zemi a dopadl hlavou na kámen.
Zůstal bez hnutí ležet vedle Pangy. Twiga jen smutně zamrkala. „Kolikrát jsem mu jen řekla, že má běžet na opačnou stranu," řekla zamyšleně...

A jak to vypadá s Tebou? Už jsi přešel na správnou stranu? 

Ježíš šel na kříž, abychom my mohli na věky žít!

převzato z www.web4kids.cz