Vyhledávání

Miluješ mě?

01.07.2014 00:00

Jednoho dne jsem se probudil brzy ráno a pozoroval východ slunce. Byla to nádhera. Díval jsem se a chválil Boha za jeho krásnou práci. Najednou jsem v srdci ucítil Boží přítomnost. Bůh se mě zeptal: 

"Miluješ mě?" 
Odpověděl jsem: "Samozřejmě, Bože, Ty jsi můj Pán a můj Spasitel!"
Potom se zeptal: "Miloval bys mě, i kdybys byl tělesně postižený?"
Díval jsem se na své ruce a nohy a přemýšlel, jak bych asi žil.
Nakonec jsem odpověděl: "Bylo by to těžké, Pane, ale ano, miloval."
Potom Pán řekl: "Kdybys byl slepý, miloval bys mou tvorbu?"
Jak bych mohl milovat něco, co bych nemohl vidět? Pak jsem si vzpomněl na všechny slepé lidi, kteří milují Boha a odpověděl jsem: "Je těžké na to jen pomyslet, ale ano, pořád bych tě miloval.“

Znovu se mě zeptal: "A kdybys byl hluchý, uměl bys ještě poslouchat mé slovo?"
Jak bych mohl poslouchat něco, když bych neslyšel? Pak jsem pochopil.
K naslouchání Božího slova nemusím využívat jen své uši, ale také své srdce.
Odpověděl jsem: "Bylo by to těžké, ale tvé slovo bych poslouchal.“
 Potom se pán znovu zeptal: "Kdybys byl němý, chválil bys ještě moje jméno?"
Jak bych mohl chválit bez hlasu? Ale pak mě napadlo, že Bůh chce, abych jej chválil ve svém srdci a svým životem.
Tak jsem odpověděl: "I kdybych nemohl fyzicky zpívat, stále bych chválil tvé jméno." 
A Hospodin se zeptal: "Opravdu mě miluješ?"
S odvahou a se silným přesvědčením jsem odpověděl: "Ano, Pane, miluji tě, protože jsi jediný a pravý Bůh!"

Říkal jsem si, jak dobře jsem odpověděl. Ale Bůh se mě zeptal: "A proč teda hřešíš?“?Odpověděl jsem: "Protože jsem jen člověk. Nejsem dokonalý." 

"Tak proč, když je ti nejlíp, ode mě odcházíš? Proč se modlíš, jen když ti je nejhůř?“
Nemohl jsem na to nic říct. A Pán pokračoval: "Proč mě hledáš jen při bohoslužbě? Proč prosíš tak sobecky a ptáš se tak nevěřícně?“ Styděl jsem se.

"Proč se za mě stydíš? Proč se vymlouváš, když ti dávají možnost sloužit v mém jménu?“

"Dal jsem ti život, vyvolil jsem si tě. Požehnal jsem tvé talenty, abys mi mohl sloužit, ale ty ode mě utíkáš. Mluvil jsem k tobě, ale tys mě neslyšel. Požehnal jsem tě, abys viděl, jak tě miluji, ale tys to odmítal vidět. Slyšel jsem tvé modlitby, a odpověděl jsem. Na všechny."

"Opravdu mě miluješ?“

Nemohl jsem odpovědět. Jak bych mohl? Neměl jsem pro své chování žádnou omluvu. Vyhrkli mi slzy z očí:

"Pane, prosím tě, odpusť mi.“ 

Pán odpověděl: "Miluji tě, jsi mé dítě."

 Zeptal jsem se: "Proč mi stále odpouštíš? Proč mě tak miluješ?"

Pán odpověděl: "Protože jsi můj výtvor. Jsi moje dítě. Nikdy tě neopustím. Když pláčeš, pláču s tebou. Když skáčeš radostí, směji se s tebou. Když jsi na dně, chci tě povzbudit. Když padáš, zjemňuji dopad a nadnáším tě. Když jsi unavený, nesu tě. Budu s tebou navždy." Nikdy předtím jsem tak moc neplakal. Jak jen jsem mohl být tak chladný? Jak jen jsem mohl zranit Boha? Zeptal jsem se Ho: "Jak moc mě miluješ?"
A Hospodin vztáhl ruce, které byli přibity na kříži. Poklonil jsem se u nohou Krista, svého Spasitele. A poprvé jsem se opravdově modlil.