Lojzíkův deník
Představte si, že jednoho dne byl na louce poblíž vísky Březinky nalezen velmi vzácný dokument – deník pavoučka Lojzíka. Déšť smyl spoustu řádků, a tak vám přinášíme jenom malý útržek toho, co zbylo.
2. července
Není to tu špatné. Vypadá to, že si brzy zvyknu. Co se přihodilo? Dnes jsem si musel sbalit sítě a jít. Co jsem živ, vždycky jsem bydlel v táborové kuchyni. Nikdy tu nikdo nebyl, až teď, prý začíná nějaký tábor. Ale postavili mi tu spoustu stanů a já si vybral ten hned vedle kuchyně. V kuchyni totiž první, co chtěli udělat, bylo vymést všechny moje pavučiny. No, je to normální? Ve stanu jsem si našel pěkné suché místo pod postelí. Bydlí tu se mnou dvě holčičky – Lenička má psa a Jituška má andulky, tak si myslím, že budou mít rády i mě. Já bydlím u Leničky.
3. července
Byl jsem na průzkumu a málem to špatně dopadlo. Ještě se celý třesu. Našel jsem super botu. Vážně. Pohorku. Ještě jsem nic takového zblízka neviděl, a tak jsem ji chtěl prozkoumat i zevnitř. Zrovna jsem byl v nejlepším, když tu najednou Lenička tu botu zvedla, že si ji obuje. Vylítl jsem ven, aby mě nezašlápla a málem jsem jí vletěl až do náruče. Jak mě Lenička uviděla, odhodila botu a začala hrozně ječet. Asi se strašně lekla, že mě mohla zabít. Chudinka. Musím ji uklidnit a taky ji musím chránit, když je tak lekavá. Ani se od ní nehnu.
5. července
Dnes jsme byli na výletě. Byl báječný. Nesl jsem se v ešusu. Před jídlem jsem se rychle schoval a koukal jsem se, co bude Lenička obědvat. Dali jí špagety s kečupem a sýrem. Jak ty lidi mohou něco takového do sebe nasoukat. Vidím, že jí budu muset obstarat pořádnou večeři. Po takovém obědě bude mít jistě hlad. Ještě že jsem ráno připravil dost sítí. Much je na táboře taky dost, určitě se něco chytí. Rozdělím se s ní.
6. července.
Je to ještě dítě. Mouchu vyhodila. Neví, co je dobré. Na druhou stranu byla ráda, že jí nebude bzučet ráno do ucha. Budu jí muset teprve naučit, co je dobré. Chce to jen trpělivost.
8. července
Ti lidi nemají rozum. Všichni někam odešli a v táboře jsou jen kuchtíci, ale ti vaří a že se za stany motají cizí kluci, to si vůbec nevšimli. Co teď? Lenička si nechala na poličce peněženku! Musím něco podniknout. Už to mám. Zamotám peněženku do pavučin, třeba to zabere…
Nemýlil jsem se. Lidi jsou zvláštní. Z nějakého důvodu se štítí pavučin. Ve stanu se objevil nějaký kluk. Už už se natahoval po peněžence, když vtom si všiml mojí práce. Cukl rukou a řekl: „Fuj, to bych nevzal do ruky ani za nic. Najdeme něco lepšího,“ a odešli.
Večer přišla Lenička a začala znova pištět, aby tu pavučinu někdo sundal. Ještě pořád neví, co je dobré. Doufám, že to do konce tábora pochopí. Potřebuji trpělivost!
9. července
Konečně přišla na to, že tu byli zloději. Z vedlejšího stanu se ztratil mobil. A víte, co pověděla Jituška Leničce? Že si myslí, že jí ta pavučina zachránila peněženku, když byl zloděj i v našem stanu. Hned poznaly, že stan byl otevřený a věci přehrabané. Chytré děvče. Dalo to práci, ale už začínají chápat.
10. července
Má mě ráda! Ona mě má ráda! Já jí snad udělám síť přes celý stan! Jak jsem na to přišel? Večer je zase začaly otravovat mouchy. Lenička se na ně moc rozzlobila, vzala srolovaný papír a začala je plácat. Moc jí to nešlo, tak jsem jí ty mouchy trochu nadháněl. Podařilo se jí tři plácnout. A pak řekla tu nejkrásnější větu, jakou jsem slyšel z lidských úst: „Tak a nějaký milý pavouček bude mít dobrou svačinku.“ A hodila ty mouchy pod postel, hned vedle mojí sítě. Páni. Ona má sice jenom dvě nožičky, sítě dělat neumí, ale má mě ráda!
12. července
Lenička si sbalila batoh a odjela. Její táborový turnus skončil. Kdo ví, koho mi přivede ten další…Vidím, že mě čeká spousta práce. Je to tak krásné a vzrušující učit lidi pavoukosti. (Pavoučí moudrosti, dodávám pro ty, co toto slovo ještě neznají a budou číst můj deník.)
Tak tady nám končí čitelné stránky. Umíte být také trpěliví, jako pavouček Lojzík? Znáte nějaký verš z Bible o trpělivosti? Co třeba tento?
2 Pt 3,9: Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.
_________________________________________________________________________________
