LOD

Rodina: „dílo na nesmírných vodách“
Žalm 107,23-32
Úvod pro Rodinnou konferenci, DO RCB, Archa, 18.10.2008.
Samuel Jindra
Rád bych před vašima očima vykreslil jednoduchý obraz rodiny: loď na moři. Je to malá plachetnice s
několikačlennou posádkou. Když se rozhlédnete po palubě, zahlédnete kormidelníka, důstojníka a
nějaké plavčíky. Je tam někde také kapitán, ale ten má svou kajutu a moc ho vidět není.
Takhle si můžeme představit rodinu. Je to loď pohybující se na hlubokých a někdy nebezpečných
vodách. Žijeme v době, kdy je pro rodinu hodně nepříznivé počasí. Vlny jsou velké. Nejedna loď to
nevydrží, jde ke dnu a na rozbouřeném moři zůstávají trosečníci bez lodi.
Aby k tomu nedošlo, musí posádka dobře fungovat. Rozhodující je spolupráce kormidelníka s
kapitánem a důstojníkem. Milí otcové, máme roli kormidelníků. Naším úkolem je často navštěvovat
kajutu kapitána, našeho Pána. Tam nad mapou a zprávami o počasí a o poloze lodi se radíme, jak a
kudy plout. Duchovní život rodiny zásadně ovlivňuje duchovní život otce. Jakou pozornost věnuji
jako otec rodiny zápasu nad mapou Písma o další kurs? Jak přemýšlím nad polohou vlastní lodi a nad
cílem cesty? Otcové, studujme mapu a kompas, držme pevně kormidlo – to je náš úkol.
Je dobré k tomuto zápasu přizvat i důstojníka – manželku, matku. Protože na sdílení zásadních
rozhodnutí a na spolupráci závisí bezpečná plavba lodi. Důstojník musí důvěřovat kormidelníkovi, že
i ve tmě bude pevně držet kormidlo. Kormidelník nemůže držet všechna lana plachet ve svých
rukách. Musí důvěřovat důstojníkovi, že to zvládne. Během plavby se učíme komunikovat, dělit se o
úkoly, důvěřovat si. Nenechme se odradit případnými neúspěchy.
Na lodi jsou i plavčíci, naše děti. Zpočátku je to pro ně zajímavé dobrodružství. Pak se jich zmocní
touha sami si moře vyzkoušet. Jako teenageři skáčou někdy přes palubu a připraví tak adrenalinový
sport sobě i kormidelníkovi s důstojníkem. Po pár minutách se škrábou zpět na palubu. Ale tyto
pokusy a společná plavba jsou důležitou průpravou. Tito plavčíci budou jednou kormidelníky a
důstojníky na svých lodích. A náš úkol je postupně je vtáhnout do umění kormidlování a důstojničení.
Musí se naučit zacházet s mapou a lany. Otcové a matky, nebojme se mluvit o zápasu o loď s našimi
dětmi. Berme je i do kajuty kapitána. Mluvme s nimi i o našich otázkách a temných chvílích. Tito naši
plavčíci nepotřebují tolik informace. Potřebují být s námi v akci, vidět nám do srdce.
Kolem lodi jsou trosečníci. I ti patří k duchovnímu životu rodiny. Potřebujeme se učit zodpovědnosti
za ty, kterým bouře už vzala palubu pod nohama. A naši plavčíci potřebují vidět, jak se hází
záchranný kruh. Je to důležitý předpoklad toho, aby naše současná a jejich budoucí plavba nebyla
promarněná.
Milí přátelé, „konáme dílo na nesmírných vodách“ (Ž 107,23). Pod kýlem naší lodi je hloubka, která
nás může pohltit. Ale nad rozbouřenými vodami se vznáší Boží Duch. Ten se chce opřít do našich
plachet a dovést nás do bezpečí přístavu, kde jednou máme zakotvit. (Ž 107,30) Náš úkol jako
kormidelníků a důstojníků je vystavit plachty tomuto vanutí. Nebojme se, máme dobrého Kapitána!
„Vyvádí nás z tísně“ (Ž 107,28). Vždyť je Pánem vod, bouří i větru!